To, že v porotě poslední dva ročníky neusedají vydavatelé, ale zástupci zadavatelů, výzkumných agentur, odborníků a profesních sdružení, bylo rozhodnutím správným. Zrušení žánrových kategorií, ve kterých časopisy mezi sebou soutěžily, a jejich nahrazení kategoriemi podle prodaného nákladu, chápu jako nutný a jediný možný kompromis. Žánrové dělení je sice na první pohled logičtější, ale potíže, které vznikaly při rozčleňování titulů do jednotlivých kategorií, se ukázaly jako příliš velké a tento systém kategorizace jako neprůchozí. I nový systém má ale své mouchy. Problémem kategorizace podle prodaného nákladu je její obtížná komunikovatelnost mimo vydavatelskou branži. Pro zadavatele inzerce, ale i pro čtenáře, není snadné se v udělených oceněních pro jednotlivé kategorie orientovat, protože nemají přesnou představu o tom, kolik výtisků každý soutěžící titul prodá a význam prvenství je tak pro ně hůře představitelný. Pokud se ale s touto kategorizací pracuje, spočívá její největší úskalí v tom, že ocenění „časopis roku“ získává hned několik magazínů. Tím se hodnota tohoto ocenění může v očích inzerentů rozmělňovat. Řešením by podle mého názoru mohlo být i při zachování současných kategorií nadstavbové vyhlášení jednoho vítězného titulu jako absolutního vítěze, a vyhlášení jednoho digitálního projektu s oceněním digitální počin roku. Otázkou je potom kategorie odborných (B2B) titulů. Lze uvažovat o tom, zda by také v kategorii odborných titulů neměl být vyhlášen samostatný vítěz. Pro inzerenty a čtenáře by bylo takové řešení přehlednější a srozumitelnější. Zároveň by tento princip dával i větší možnosti pro propagaci soutěže Časopis roku ze strany Unie vydavatelů.
11.6.2010
Vít Smékal
Ředitel výzkumu OMG, člen poroty časopis roku